Studium v Mexiku

Kdo jednou ochutná Mexiko, stěží ho někdy vyžene z hlavy. A nemyslíme tím pouze ostrou mexickou kuchyni. Tato země slunce a srdečných lidí, kteří neznají spěch a tančí v autobusech, si tě zaručeně podmaní. A možná tě překvapí, že kromě kaktusů, pyramid a vesničanů v sombrerech tu najdeš i univerzity a jazykové školy na světové úrovni.

Všichni se usmívají a jsou vřelí od prvního setkání. Úředníci jsou poněkud chaotičtí, pomalí a zkorumpovaní, přesto ale na ně nebudeš z jakéhosi záhadného důvodu naštvaný. Například ti řeknou, že „to stojí 400 pesos, úřední poplatek“, ale nedají ti stvrzenku, takže si to nejspíš strčí do vlastní kapsy :o). Na druhou stranu s tebou jednají srdečně, ne jako česká úřednice, která se na tebe už od dveří kysele šklebí. K pobytu delšímu než 90 dní se totiž musíš přihlásit na místním úřadě. Při komunikaci s mexickými úředníky je každopádně nejdůležitější obrnit se trpělivostí.

Na severu hraničí s USA a na jihu s Guatemalou a Belize. K Mexiku patří také několik ostrovů ležících na západě v Tichém oceánu, a na východě okolo pobřeží v Mexickém zálivu, či Karibském moři. Nejnižším bodem je proláklina nedaleko Mexicali. Mexiko leží v subtropickém pásu. Země se dělí na čtyři výšková podnební pásma. Na jihu se dělí rok na období sucha a dešťů – ty dosahují maxima v letních měsících. Na východním pobřeží závisí srážková činnost v létě na pasátu vanoucím z Atlantiku, v zimě na větru ze severu. Pacifické pobřeží je sušší. Zvláště Kalifornský poloostrov a severní část západního Mexika má srážek málo. Úředním jazykem Mexika je španělština s totožnou gramatikou jako ve Španělsku. Latinskoamerické španělštiny ovšem mají svá specifika, kde mezi nejvýraznější patří nepoužívání 2. osoby množného čísla. Mexická španělština má slovník obohacen o řadu slov převzatých z indiánských jazyků, kterých je v Mexiku celkem 62 viz. Nejrozšířenější je aztéčtina - nahuatl, po ní pak májština, mixtéčtina a zapotečtina. Aztécký nahuatl, který se používá v hlavním městě a okolí je snadno rozeznatelný příponami -tl (známá sopka Popokatepetl).

Mezi běžné lidové slavnosti patří býčí a kohoutí zápasy, ale i udržení se na nezkrocených koních tzv. charros. Dále převažují různé indiánské a křesťanské slavnosti. Mexičané rádi oslavují. Oslava se nazývá fiesta. Sejde se nejméně dvacet lidí, příbuzných, přátel nebo známých. Vzhledem k počtu lidí se fiesty odehrávají často venku, na dvorku nebo v zahradě domu, večer pak při světle lampiónů. Pro děti je připravena piňata, keramická nádoba obalená staniolem, barevným papírem a papírovými třásněmi. Uvnitř jsou bonbóny, drobné ovoce, ořechy, malé hračky a papírové vločky. Piňata visí na dlouhém provazu a dva z účastníků oslavy tahají za konce provazu tak, aby piňata byla na dosah, ale ve stálém pohybu. Děti dostanou hůl a jejich cílem je nádobu zasáhnout. Všichni přítomní sledují s povyražením marné i úspěšné pokusy a bouřlivě povzbuzují tradičním popěvkem. Když přijdou na řadu dospělí, musí mít převázané oči a jejich snaha zasáhnout piňatu je doprovázena všeobecným veselím. K fiestě patří hodně hudby a samozřejmě tanec.  

Proč jazykový pobyt a Mexiko?

Pro průměrného Čecha, uvyklého na každodenní dávku stresu a více méně přesné jízdní řády, je pobyt v Mexiku určitým kulturním šokem. Například v mnohamilionové megalopoli Mexico City jízdní řády neexistují vůbec. Čekáš u silnice, někdy pár minut, jindy půl hodiny, dokud kolem neprojíždí nějaký autobus tvým směrem. Mávneš na něj a on ti zastaví, nastoupíš do stále otevřených dveří, chvíli někam jedeš, a když potřebuješ zastavit, upozorníš řidiče a zase vystoupíš. Na domluvenou schůzku tak přijedeš možná o hodinu později, možná vůbec ne. Ale nikdo to neřeší: když ti Mexičan něco slíbí, znamená to více méně jen možná, pokud mu to vyjde a něco se do toho nepřiplete.

Z pamětihodností přímo v Mexico City za návštěvu určitě stojí obří náměstí Zócalo, k němu přidružené chrámy a zbytky mayských pyramid. Kousek od Zócala je Palacio de Bellas Artes. Je to nádherná budova s nástěnnými malbami Diega Rivery. K prohlédnutí města seshora je vhodná Torre Latinoamericana, což je postarší, přesto však hodně vysoký mrakodrap. Výtah je v něm ale moderní a žaludek si v něm užije své. V Mexico City tě zaujme největší mexická státní univerzita (UNAM), kterou studuje tři sta tisíc studentů a její areál vypadá jako město. Vydat se můžeš i do přelidněného parku Bosque de Chapultepec, který je tak velký, že jsme v něm možná nestihneš najít Národní antropologické muzeum, jedno z nejzásadnějších míst v Mexico City. Zato si ale můžeš prohlídnout tisíce stánků, kde se prodávají strašlivé cetky. Mexiku se kýč líbí.

Výlety za hranice města tě zavedou třeba na Teotihuacán, což jsou veliké pyramidy. Jsou nádherné, hlavně proto, že jsou kompletně zrekonstruované. Puebla, nejšpanělštější mexické město, tě zaujme svými více než 300 kostely. Kousek od Puebly leží druhá největší pyramida na světě (po Cheopsově v Egyptě), jmenuje se Pirámide de Cholula. Škoda, že ji postupem času kompletně zakryla hlína a zarostly stromy – vypadá teď spíš jako velký kopec. Na jejím vršku ale postavili nádherný kostel. Výhled na Popocatépetl je odsud vskutku úžasný.

Mexiko má spoustu míst, která stojí za to vidět. Když se rozhodneš v Mexiku studovat, nech si po studiu nějaký čas na cestování. Uvidíš kus nádherné země, ochutnáš místní speciality a vše si užiješ o to více, že se s místními lidmi krásně domluvíš – studoval jsi přece španělštinu v Mexiku